My Story
Ahoj, jmenuji se Kateřina. Jsem maminka dvou malých velmi živých dětí (3,5 a téměř 6 let). Miluju cizí jazyky, jakmile někoho uslyším mluvit jinak než česky, zrychlí se mi tep. Jazyky miluju vlastně odjakživa.
Začala jsem angličtinou v 6 letech a pokračovala francouzštinou, španělštinou, v USA jsem měla i semestr němčiny, na vysoké jsem rok studovala čínštinu, prostě jazyky, kam se podíváš. V 15 jsem pak začala spolužáky doučovat angličtinu, protože od naší přeučené ruštinářky jsme se toho moc naučit nemohli. A protože i mí rodiče viděli v jazycích potenciál (nebo se mě prostě chtěli zbavit) v 17 mě vyslali na zkušenou do USA. Tím se mi otevřely úplně nové obzory, byla jsem jako Alenka v říší divů a jako houba jsem nasávala všechno to nové, co se kolem mě dělo. Běžný každodenní život pro mě byl jedním velkým dobrodružstvím.
A moje angličtina? Zpočátku jsem zažila opravdu hodně situací, ve kterých jsem „byla za blbce“, ale to k tomu prostě patří a zpětně se tomu můžu jen smát, protože jsem díky tomuto vykročení z komfortní zóny získala tolik zkušeností, že to určitě stálo za to. Jazyky, cestování, společenské vědy – International Relations pro mě byly jasnou volbou vysoké školy. A opravdu to bylo skvělé rozhodnutí! Anglo-americký styl výuky formou esejí, prezentací a celkově jsem se v mezinárodním prostředí cítila jako ryba ve vodě.
Pak přišla práce v mezinárodní firmě a děti. Celou tu dobu jsem učila angličtinu nebo francouzštinu – dala jsem si pauzu jen když se narodil syn, protože to jsem měla problém zvládnout i „jen tu péči o děti“. Učení mě vždycky bavilo – poznávání nových lidí, jejich příběhů, provázení na jejich cestě s angličtinou. I můj styl výuky se zkušenostmi hodně vyvíjel a já se postupně odkláněla od gramatických cvičení a dávala větší prostor konverzaci, protože to mi dávalo větší smysl a díky tomu měli mí studenti i lepší výsledky.
Omezené časové možnosti s malými dětmi mě pak motivovaly k vytvoření online kurzu a musím říct, že i když jsem byla na začátku trochu skeptická, myslím, že i online prostor je skvělý k práci s angličtinou.
Začala jsem angličtinou v 6 letech a pokračovala francouzštinou, španělštinou, v USA jsem měla i semestr němčiny, na vysoké jsem rok studovala čínštinu, prostě jazyky, kam se podíváš. V 15 jsem pak začala spolužáky doučovat angličtinu, protože od naší přeučené ruštinářky jsme se toho moc naučit nemohli. A protože i mí rodiče viděli v jazycích potenciál (nebo se mě prostě chtěli zbavit) v 17 mě vyslali na zkušenou do USA. Tím se mi otevřely úplně nové obzory, byla jsem jako Alenka v říší divů a jako houba jsem nasávala všechno to nové, co se kolem mě dělo. Běžný každodenní život pro mě byl jedním velkým dobrodružstvím.
A moje angličtina? Zpočátku jsem zažila opravdu hodně situací, ve kterých jsem „byla za blbce“, ale to k tomu prostě patří a zpětně se tomu můžu jen smát, protože jsem díky tomuto vykročení z komfortní zóny získala tolik zkušeností, že to určitě stálo za to. Jazyky, cestování, společenské vědy – International Relations pro mě byly jasnou volbou vysoké školy. A opravdu to bylo skvělé rozhodnutí! Anglo-americký styl výuky formou esejí, prezentací a celkově jsem se v mezinárodním prostředí cítila jako ryba ve vodě.
Pak přišla práce v mezinárodní firmě a děti. Celou tu dobu jsem učila angličtinu nebo francouzštinu – dala jsem si pauzu jen když se narodil syn, protože to jsem měla problém zvládnout i „jen tu péči o děti“. Učení mě vždycky bavilo – poznávání nových lidí, jejich příběhů, provázení na jejich cestě s angličtinou. I můj styl výuky se zkušenostmi hodně vyvíjel a já se postupně odkláněla od gramatických cvičení a dávala větší prostor konverzaci, protože to mi dávalo větší smysl a díky tomu měli mí studenti i lepší výsledky.
Omezené časové možnosti s malými dětmi mě pak motivovaly k vytvoření online kurzu a musím říct, že i když jsem byla na začátku trochu skeptická, myslím, že i online prostor je skvělý k práci s angličtinou.
„Cone“ (šiška)– tak tohle slovíčko snad už nikdy nezapomenu. Naučila jsem se ho až s dětmi, protože do té doby jsem neměla potřebu někomu cokoli o šišce sdělit. Teď vidím téměř denně, jak si děti hrají se šiškama a automaticky mi při tom naskočí „cone“.
Ukázkový příklad toho, proč nám slovíčka tak často vypadávají - protože je nepoužíváme. Mozek se přece nebude zahlcovat něčím, co stejně nepoužijeme. Je to prosté, ale stejně tuto chybu velmi často děláme - sedíme nad seznamem slovíček, která stejně nikdy nepoužijeme (a tudíž si je nespíš ani nezapamatujeme). Ke slovíčku „cone“ se ale v mém případě také pojí emoce. Mé děti si s ní hrají. A to je další důvod, proč si toto slovíčko velmi dobře pamatuju - protože si vždycky vzpomenu na své děti, když uvidím šišku. Emoce jsou další velmi důležitým elementem při učení slovíček. Učíš se slovíčka s prožitkem? :) V kurzu Rozmluv se anglicky věnujeme efektivnímu učení slovíček jeden celý modul. Slovíčka jsou pro dorozumění velmi důležitá, navíc se u svých klientek často setkávám s tím, že sebevědomá konverzace úzce souvisí právě se zapomínáním slovíček. Znáš ten pocit, kdy ti slovíčko vypadne a ty si říkáš, proč jsi se do té konverzace vůbec pouštěla? Chceš taky sebevědomě komunikovat v angličtině? Jsem tady pro tebe, budu ti ukazovat směr, předám ti znalosti, které jsem nasbírala během 18 let, co učím angličtinu, a také během 27 let, co se sama jazyky učím. Proces učení jazyka moc dobře znám a prošla jsem si jím nejen v angličtině, ale i ve francouzštině, španělštině, němčině či čínštině. Budu tě podporovat a slavit tvé úspěchy, protože v tom vidím ten největší smysl a zároveň i tu největší odměnu za svou práci - spokojené sebevědomé ženy, které komunikují anglicky beze strachu. |
Učení jazyků podle mě není o tom udělat si gramatické cvičení, zajít jednou týdně na hodinu angličtiny. Učení jazyků vnímám jako proces, ve kterém si osvojíme každodenní komunikaci v novém jazyce.
Před pár týdny jsem se rozhodla do svého života znovu zapojit francouzštinu. S francouzštinou vstávám - zamilovala jsem si ranní podcasty, které mě naladí do nového dne. A tím můj den teprve začíná, snažím se ale francouzštinou obklopovat neustále - čtu krátké články, sleduju videa, přemýšlím ve francouzštině. Dalším krokem je pro mě najít si v okolí francouzského kamaráda nebo kamarádku. A takto se učím i jiné jazyky. Je to způsob, který funguje, je to učení jazyku s prožitkem. Není to jen o cizím jazyku, ale právě o tom prožitku a o zapojení jazyka do naší každodennosti. V tomto duchu jsem tvořila i novou výzvu Mom's lunchtime English. Mám z výzvy skvělý pocit, protože nádherně zapadá do celého konceptu Angličtiny s prožitkem. Chceš zapojit angličtinu do svého každodenního života? Ukážu ti jak na to. |